Matt Haig – Vězeň času

Vězeň času vypráví příběh Toma Hazarda, poněkud zvláštního profesora na londýnské škole. Ač se to na první pohled nemusí zdát uvěřitelné, pod maskou čtyřicátníka se skrývá muž, jenž se narodil před více než pěti staletími. Tom zažil ve svém životě již leccos, například hrál divadlo se samotným Shakespearem nebo se plavil na lodi známého kapitána Cooka. A především stále měnil identity a stával se novou osobností, abych přežil a ochránil své blízké.

Ovšem sám sobě a ani své minulosti nikdo utéci nemůže, a tak se s ní i Tom musí vypořádat. Jeho váhání mezi novým životem a životem ve vězení minulosti se stane podstatně reálnějším poté, co se jeho kroky střetnou se sympatickou učitelkou francouzštiny. Přeci jen vás nic nedonutí se rychle rozhodnout, než když spácháte prohřešek proti pravidlům, i když v tomto případě poněkud nelidským, což v Tomově případě je i obyčejné zamilování se.

Autorem tohoto románu je britský spisovatel Matt Haig, od něhož mohou čeští čtenáři znát například knihu Klub mrtvých otců nebo Důvody proč zůstat naživu.

Vězeň času je knihou, která dokáže značně překvapit svého čtenáře, ať již pozitivně či negativně. Pod slupkou romantického a odpočinkového příběhu ve stylu Cizinky či Písařky se Sieny se skrývá poměrně filosofický a napínavý román, který potřebuje čtenářovu plnou pozornost.

V této knize si přijde na své poměrně široké spektrum čtenářů, což lze považovat za její hlavní přednost. Autor plynule přechází mezi romantickým příběhem s lehce scifi prvky, filozofickou knihou a napínavým historickým románem. Někoho příjemně zaujme osudová láska hlavního hrdiny, někoho popis života obyčejných lidí v řadě etap lidské historie (renesanční Londýn, zámořské objevy kapitána Cooka nebo život v nočních klubech 19 a počátku 20. století na různých koutech Spojených států) a jiný čtenář bude netrpělivě odhalovat Tomovo temné tajemství, které mu dlouhý život přinesl. Ještě příběh navádí k zamyšlení nad životem, smrtelnosti a důležitých věcech, kterým často nevěnujeme pozornost, protože jsme zahlceni povrchními starostmi.

Oproti tomu jako jistou slabší stránku Vězně času lze vidět do jisté míry nelogické přeskakování v časových rovinách. Autor bohužel popisuje životní osudy hlavního hrdiny sice podrobně, ale naprosto nahodile. Prostě tak, jak to často vidíme u starších lidí, kteří dokáží v jednom momentě mluvit o době před rokem a hned v dalším příběhu se vrátit o padesát let nazpět, protože jim tu situaci připomněl třeba hrnek na polici nebo lavička okolo níž jste s nimi právě procházeli. A stejné je to i v případě vyprávění Toma Hazarda – v úvodu kapitoly se nacházíte v 16. století a třeba již na jejím konci se ocitáte v době průmyslové revoluce.

Asi nelze říci, že se román čte snadno nebo ne. Je sice napsán čtivým jazykem a příběh poměrně rychle utíká, ale jeho čtivost závisí na tom, s čím ke knize přicházíte. Pokud přijdete unavení a očekáváte odpočinkový román ve stylu Písařky ze Sieny, pravděpodobně vám čtení bude trvat delší dobu, protože vám bude chvíli trvat, než pojmete všechny důležité myšlenky. Oproti tomu, pokud k příběhu přijdete odpočatí a připravení na trochu filozofický a na informace bohatější obsah, pravděpodobně si čtení budete přímo užívat.

Knihu Vězeň času bych vřele doporučila všem čtenářům, kteří mají rádi romantické příběhy, v nichž  se mohou dozvědět něco nového. Zároveň je to román určený všem, kteří si chtějí přečíst napínavý a historický román, jenž nutí k zamyšlení nad životem.