Ivana Nováková – Pohádky o čarodějích

Máte rádi pohádky, ale máte pocit, že pro starší čtenáře již žádné nenajdete? V tom případě bych vám vřele doporučila knihu Pohádky o čarodějích, kterou vydalo nakladatelství KKnihy.cz. Pojďme se společně podívat do kouzelného světa, kde není nic nemožné.

Pohádky o čarodějích vyprávějí o dvou chudých pasáčcích ovcí, kteří se u u starého hradiště propadnou pod zem a stanou se z nich velice mocní čaroději. Jedním z mladíků je Akir, jenž chce pomáhat lidem kolem sebe, tím druhým je pak Dekel, jehož největší touhou je ovládnout království. A posledním článkem pomyslného trojúhelníku je nejmocnější čarodějka na světě Tamae, žena se srdcem na pravém místě a okouzlujícím šarmem. Nesmrtelnost s sebou přináší řadu nečekaných situací i možností zábavy a jen jedno je jisté, že kola osudu se otáčí a opět svedou naše hrdiny na jedno místo. Pojďme se společně podívat do světa, kde Baba Jaga si dopřává zaslouženého odpočinku, Othello naslouchá zdravému rozumu a duše krále Rudolfa je nenávratně uložena v jeho umělecké sbírce.

Pohádky o čarodějích jsou debutem nadějné české spisovatelky Ivany Novákové a vydalo je nakladatelství Pavla Kohouta – KKnihy.cz.

Pohádky o čarodějích jsou knihou, která značně mate svým názvem. Zatímco po přečtení názvu i anotace čekáte pohádkovou knihu s prvky fantasy pro vaše nezbedné ratolesti, po nahlédnutí do jednotlivých kapitol zjistíte, že se vám představují pohádky pro dospělé čtenáře.

Kniha je tvořena jednotlivými povídkami/kapitolami, jejichž děj se z velké části odehrává pouze v dané části. Jednotlivé povídky propojují náznaky a některé postavy, které čtenáře upozorňují na to, že zdánlivě uzavřené příběhy jsou ve skutečnosti součástí jednoho velkého  osudového příběhu. Většina povídek, kromě jedné, je vyprávěna v er-formě.

Jak již jsem zmínila výše, Pohádky o čarodějích jsou knihou určenou výhradně dospělému publiku a pohybují se na hranici fantasy povídek a pohádek. Příběhy jsou vyprávěny surovým až někdy tvrdým způsobem a nechybí v nich ani značně erotické scény nebo popisy mileneckých vztahů.

Velice silnou stránkou knihy je nadpřirozený svět, který se autorce podařil vykreslit do nejmenších detailů, což v prostředí krátkých povídek není jen tak. Zároveň postavy objevující se v příbězích nejsou ploché a černobílé, což je tvoří pochopitelnějšími a přijatelnějšími pro čtenáře. Autorka v knize nešetří ironií, nadsázkou a velice čtivým a zajímavým jazykem.

Milý Bože, uvažovala, jsem velkou obdivovatelkou tvého díla. Ale, upřímně, každému, co jeho jest. Zázraky jsou tvoje parketa, včetně nejvyššího – stvoření.
Ale vysvětli mi, proč se ty motáš do mé specializace? Seslal jsi na Svět jediné kouzlo, a – promiň mi tu upřímnost – totálně to pohnojil! Za svou existenci jsem neviděla tak strašlivě zpackaný kus magie. Nedá se ovládat, nasměrovat. Nedá se vyvolat, ani zrušit.
Nezlob se, ale to jsem ti musela na rovinu říct jako profesionál profesionálovi. Ach jo. Zatracená láska.

Z pohledu čtenáře, který má rád jasno, o kom se v příběhu mluví, však kniha nese jisté negativum. V příbězích se často objevují jména, která jsou nová a zároveň jsou za nimi ukryty postavy, jenž se v knize již někde objevily. Jejich identitu lze odhalit z jemných náznaků a indícií, které si čtenář pospojuje pouze při pozorném čtení. To může značně znepříjemnit plynulost a požitek z četby.

Pohádky o čarodějích bych doporučila všem, kteří mají rádi pohádkové konce a fantasy příběhy. Je to však i kniha, jenž nelze úplně doporučit k odpočinkovému čtení, protože je nutné být ve střehu a vnímat postavy a příběh s nastraženými smysly, abyste se neztratili v příběhu.

Tuto knihu bych chtěla vřele doporučit všem čtenářům a zároveň ohodnotit 80%, protože příběh je sice úplně perfektní, ale nedokáži se úplně zařadit do jeho cílové skupiny a trochu mi tam něco chybělo.

Zároveň bych chtěla poděkovat za poskytnutí recenzního výtisku a cenné zkušenosti nakladatelství KKnihy.cz a Ivaně Novákové.

Závěrem bych si dovolila drobný komentář k této zajímavé knize. Musím uznat, že již dlouho se nestalo, abych knížku četla s velice protichůdnými pocity, které však pramenily především z toho, že se mi povedlo zcela neodhadnout její směřování. Když jsem si ji vybírala, očekávala jsem krátké pohádkové příběhy spíše pro mladší čtenáře. Svůj omyl jsem si uvědomila až po přečtení prvních kapitol, které na sebe překvapivě navazovaly. Místo očekávané odpočinkové knihy jsem se ocitla uprostřed důmyslného příběhu, kde velkou roli má i osudová láska, v němž je potřeba vnímat každý detail a zaznamenané slovo. S tím souviselo i mé poněkud rozpačité hodnocení, ale teď už se těším, až si někdy knížku znovu přečtu a konečně si budu moci naplno vychutnat jednotlivé náznaky. 

Přeji příjemné počtení 🙂