Buď a nebo …

Dalším knižním tagem, který jsem si pro vás připravila, jsem objevila na Blogu (bohémské) bohemistiky, která jej rozdělila do dvou článků. Vybrala jsem si tedy tag Buď a nebo, ve kterém se můžete leccos dozvědět o svém knižním bloggerovi.

A jaký je vaše Buď a nebo?

Jsem zvědavá na vaše postřehy…

Rozhodně ženské autory. Neříkám, že od autora si občas něco nepřečtu, ale přeci jen, romantické příběhy ve většině případů napíší lépe ženy, protože přesně vědí, co čtenářky od této četby potřebují.

Rozhodně knihy bez pokračování. Bohužel mám jeden knihomolský zlozvyk, kterým je dívání se na konec knihy, takže i u sérií nejdříve čekám, až budu mít pohromadě všechny knihy a teprve poté začnu číst. Za onen zlozvyk jsem často ráda, protože díky němu lze zjistit, jestli mne kniha bude bavit nebo ne, takže si zbytečně neberu knihu, kterou bych nedokázala číst.

Jednoznačně kamenná knihkupectví. Než si knihu pořídím, potřebuji si z ní kousek přečíst, abych se ujistila, že je to opravdu správná volba, tedy ne že bych se i tak někdy nespletla. Ale těžko vybírám knihu bez toho, abych jí mohla zalistovat, což se ve většině e-shopů opravdu nedá.

Chjo, těžká volba. Ale v tomto případě volím nikdy nevidět film. I když je pravda, že mne tato varianta ani tak nebolí, protože nejsem nijak velkým fanouškem filmů, takže raději knihu, kterou budu mít i bez elektřiny k dispozici než film na plátně, který si třeba do houpací sítě těžko vezmu.

Asi číst jen papírové knihy, ale zde je volba opravdu těžká, protože ač jsem fanynkou klasických knih, ty v e-podobě využívám častěji. Asi to zní zvláštně, ale z praktických důvodů člověka, který často cestuje od rodičů na podnájem, je přeci jen e-podoba ideální, protože telefon mám vždy při sobě a to i při psaní článků, takže nemusím ničit papírové knížky neustálím převážením.

Spíše recenzent z povolání – bože to je nádherná představa, že? Ač mám fantazii poměrně bohatou, rozhodně raději ji budu podporovat čtením knih, než vytvářením něčeho nového.

Tak odpověď na tuto otázku jsem před pár lety sama zkoušela nalézt, když jsem četla dokola několik knih, a ač těžká volba, asi bych zvolila „nečíst žádnou knihu dvakrát“. Přeci jen vychází tolik úžasných knížek, že by byla škoda zůstat jen u dvaceti.

Pracovat tam, kde vám knihy neustále odcházejí nebo tam, kde vám pouze přibývají? Ač jsem si vyzkoušela obě profese, vybírám si své vystudované – knihovník. Nejen, že si „zadarmo“ můžete poklábosit s lidmi a půjčit si jakoukoliv knihu dříve než vaši čtenáři, ale navíc se vám knihy v blízkosti kupí a neodcházejí tak, jako v knihkupectví, takže ideální volba.

V tomto případě rozhodně více času na čtení. Knihy lze sehnat z druhé ruky za poměrně nízkou cenu a navíc průkazka do knihovny nestojí ani jako jedna nová kniha. Navíc v knihovnách je tolik knížek, že už zbývá opravdu jen ten čas.

Co je divný konec, že? Ale asi spíše divný příběh se skvělým koncem, než divný konec. Raději celou knihu budu přemýšlet, co tím autor myslel, než celou věčnost po přečtení přemýšlet, co sakra znamenal ten konec…

Rozhodně číst pouze svůj oblíbený žánr, v mém případě romantiku, protože tak lze alespoň objektivně hodnotit knihy. Je lepší mít velký přehled o jednom žánru, než mlhavý přehled o všech žánrech na světě, protože pak nevíte, co vlastně kniha má znamenat.

V tomto případě bych si vybrala jednu knihu, ale pořádně si ji zapamatovat. Věřím, že každá kniha nás má něco naučit, a tak je lepší si zapamatovat a poučit se z jedné knihy, než nevědět nic.

Pro člověka, který za každé okolnosti jde, alespoň trochu proti proudu je volba jasná. Raději budu zbožňovat knihu, kterou všichni nesnášejí. Což se mi vlastně stává poměrně pravidelně, protože obecně romantické knihy všichni nesnášejí a jen já je mám ráda. Ostatně je lepší přesvědčovat okolí o tom, že kniha je lepší než naopak, protože to jde vždycky podstatně hůře.

Rozhodně nedokázat číst vleže. Pohodlně uvelebit se dá i v sedě, ale nečíst ve vlaku, to by bylo šílené. Ostatně mám pocit, že velkou část knih přečtu právě ve vlaku, takže nemoct číst tam, tak bych neměla o čem psát…

Kdybych si opravdu mohla vybrat, tak nemít ani jedno, protože být v něčem „nej“ není úplně můj šálek kávy. Ale protože je potřeba si vybrat, tak volím asi supertechnologii. Přeci jen takový obraceč času z Harry Pottera se může hodit vždycky…

Asi mít navždy při sobě svou první oblíbenou knížku. Naučila jsem se, že je příjemné mít takovou knihu stále při sobě, protože, když je vám smutno, dokážete s ní vrátit domů nebo do bezstarostné doby, což vám nějaký seznam neumožní.

Spíše zjistit, že nepřítel má stejnou oblíbenou knihu jako já, protože v tom případě bychom měli něco společného a snadněji by se konflikt urovnal. Ano jsem si vědoma, že to zní velice naivně, ale jediné co opravdu nesnáším jsou konflikty a nepřátelství, takže pokud by díky tomuto byla alespoň malá pravděpodobnost odstranění nepřátelství, tak sem s tím.