S vůní Levandulových nocí

 Levandulové noci jsou nejen označením voňavé knižní série z francouzské Provence z pera spisovatelky Kerstin Gier píšící pod pseudonymem Sophie Berard, ale zároveň i názvem jejího prvního dílu. Druhý díl je sice stejně provoněný, ale přeci jen je pojmenován poněkud poetičtěji – Z nebe do ráje.

V prvním díle se seznamujeme s mladou ženou Isabell, která se rozhodne změnit svůj život a odjede od manžela do malé vesničky v Provence, kde se ubytuje na statku u rodiny Le Berových uprostřed levandulových polí a broskvoňových sadů. Naplnění života nachází nejen díky překrásnému kraji, ale také sympatickému Corinovi a jeho početné rodině, která statek obývá.

💚

V příběhu Z nebe do ráje se posuneme o několik měsíců dále, když se šťastnému páru narodí dcerka Florence. Může se tedy zdát, že je tedy ne statku Le Berových vše pokryté zářivým sluncem a štěstím, ale jak už to tak bývá, nic není takové, jak se na první pohled může zdát. Statek, který se rodina snaží zrekonstruovat, se topí v dluzích, vztah Isabell a Corina prochází krizí, po domě se objevuje bílá paní – duch, který přináší rodině vždy neštěstí. A jako by toho nebylo málo, ještě se vyskytnou problémy mezi Corinovou sestrou Matilde a jejím novým šéfem. Stáváme se tak svědky hned dvou vzájemně propletených milostných příběhů, které se odehrávají v malém městečku Durance v Provence.

Oba příběhy jsou zajímavé a krásně provoněné sluncem smíšeným s levandulí. Pro řadu čtenářů však mohou být hůře čitelné. V románech se objevuje poměrně velký počet vedlejších postav, což někdy může zkomplikovat orientaci v příběhu.

Zároveň je v knihách použit nezvyklý styl vyprávění, popisu krajiny a de facto i řešení situací a vztahů. Této odlišnosti si pravděpodobně mnoho čtenářů nevšimne, ale pokud jsou Levandulové noci prvním románem z pera francouzského spisovatele, který čtete, je možné, že díky tomu se mám román bude číst hůře. Myslím, že to není způsobeno ani tak autorkou nebo zvláštním překladem, ale spíše odlišnou mentalitou a stylem života ve Francii, který se odráží i ve stylu psaní a gradaci příběhu.

Jak již bylo řečeno, hlavní hrdinkou obou knih je Isabell – mladá městská dívka, která se odvážně seznamuje se životem ne venkově a tak trochu stále hledá smysl svého života. V případě druhého dílu pak trpí depresemi ze svého nedokonalého vzhledu po porodu. Oproti tomu Corin je typickým venkovským mužem, který se jen tak ničeho nezalekne a dokáže vám být oporou, ale také si nevšimne psychických problémů své partnerky. V knize Z nebe do ráje se pak více senamujeme s Mathilde, Corinovou sestrou, která neohroženou rukou vládne nejen v kuchyni na statku, ale také v hotelu, kde pracuje. Svou starostlivostí, optimismem a vášní dokáže pozvednout náladu v celé rodině i kolegům.

Hlavní předností tohoto dvojdílného příběhu je myslím prostředí ve kterém se odehrává. Krajina a vůně Provence dokáže z obyčejného románu udělat dílo velice dobré úrovně, které si zaslouží místo ve vaší knihovně.

Oproti tomu výrazným nedostatkem je poměrně tuctový příběh, který čtenáře ničím výrazně nepřekvapí. Chtěj nechtěj ku příkladu jedna z hlavních zápletek druhého dílu je vystavěna pouze na neustálém pesimismu a touze po dokonalosti, kterou prožívá Isabella. A i další zápletky nebo dějové zvraty jsou značně nadnesené a z mého pohledu často i uměle vytvořené.

Knihu bych doporučila všem čtenářkám, které mají rády lehké a odpočinkové romantické knihy u kterých se mohou leccos dozvědět o zvycích ve Francii a Provence.

Série Levandulové noci, ve vydání z roku 2016, mne zaujala především svými obálkami, které už z dálky připomínají Provence – kraj fialové a voňavé levandule.

Podstatně méně mne však zaujal samotný příběh, který se mi navíc poměrně těžce četl. Zpětně si myslím, že to nebyla až tak chyba románu, ale spíše mne. Přeci jen to byla má první zkušenost s románem z Francie. Dlouho mi vadila dikce a  styl, kterým autorka knihy napsala. Zároveň mne vytáčela řada postav díky upjatosti a až přehnané touze po dokonalosti. Avšak nyní, když jsem přečetla několik dalších francouzských románů, jsem přišla na to, že to bylo především nepochopení značné kulturní rozdílnosti mezi Čechy a Francií. Každopádně Levandulové noci byly velice zajímavým ponaučením o francouzském způsobu života a těším se, až se do nich znovu začtu.