Špetka české historie 2

V dnešním článku Na vlně romantiky bych vám chtěla představit knihy, které sice romantické úplně nejsou, ale o kterých si myslím, že svým způsobem odhalují život v důležitých obdobích našich dějin a na něž by společnost neměla zapomenout.

V tomto článku bych vám chtěla představit několik knížek (a jeden seriál) věnující se období socialismu a 90. létům 20. století.

Přijměte prosím i mé srdečné pozvání k pokračování tohoto článku, kde se vám představí několik autorů z éry národního obrození, první republiky a druhé světové války.

Přeji příjemné počtení 🙂

V souvislosti s nedávným 100 letým výročím naší vlasti mi čím dál častěji vyvstávala myšlenka na knihy, které čtenáři představují důležité momenty naší historie, i když se převážně jedná o romány fiktivní.

Příběhy, které jsem se vám dnes rozhodla představit, jsou pro mne něčím výjimečné a řada z nich mi i pomáhala utvořit názor na období v němž se odehrávají. Zároveň řada z těchto knih mne provázejí už řadu let a troufám si říci, že budou mít čestné místo v knihovničce navždy.

Následující příběhy či osobnosti jejich autorů také ukazují na typické charakterové rysy lidí v těžkých situacích, a to nejen ty kladné, ale mnohdy především ty záporné. A není to jen o charakteru jednotlivců, ale také o charakteru a nátuře celého národa na který bychom neměli zapomínat…

1945-1989

Období komunismu je pro mne především érou protikladů a absurdity. Na jedné straně barikády hrdí stranící, kteří si jezdili v nablýskaných bourácích, na té druhé pak političtí vězni z řad inteligence, kteří fárali uran v dolech nebo utíkali do zahraničí. Doba, kdy nebyl problém nalézt práci ve svém oboru, ale naprosto nemožné si jen tak zajet i třeba jen na trhy do sousední Vídně nebo studovat vysokou školu podle svých představ jen proto, že jste pocházeli ze špatné rodiny.

Když se to tak vezme paradoxně se stalo i to, že filmová tvorba zažila svůj zlatý věk a dnes se filmaři jen těžce pokouší dosáhnout úrovně komedií a seriálů ze 70. a 80. let.

Řadu běžných lidí tato léta vytáhla do přírody a dala možnost vzniknout silnému vodáckému či trampskému hnutí a umožnila rozmach řady hudebních žánrů – třeba folku či country. Tato doba umožnila vznik i kvalitní ilegální/samizdatové a exilové tvorbě, ať už v u nás nebo v zahraničí a oproti tomu i dnes již zapomenutým budovatelským románům na poli státních nakladatelství.

Jiří Stránský – Zdivočelá země/Aukce

Asi nejklíčovější knihou zabývající se událostmi a životem lidí za komunismu je pro mne Zdivočelá země/Aukce. Ač romány ukazují režim spíše z té odvrácené stránky, kterou řada lidí ani nepocítila, pro mne je plná varování, kam by se naše země rozhodně vrátit neměla. Ovšem pro studium života lidí, se jedná myslím o ideální materiál. Autor popisuje situaci v oblasti Sudet po konci války, chování bachařů ve věznici i lágrech a těžký život zemědělských družstev či odpůrců režimu. Klíčová je myslím i doba, kterou zachycují – celých 50 let drobných událostí a situací, které autor z velké části sám zažil.

Třetí patro

Další knížkou ukazující zajímavě klady či zápory života studentů na učilištích a stavbách, je Třetí patro. Román  vznikl podle stejnojmenného televizního seriálu. Příběh ukazuje situaci ve škole, šikanu i pedagogy zavírající nad bezprávím oči. Zajímavé je, že ač seriál, z mého pohledu značně razantně, kritizuje situaci v socialistickém školství, byl uveden do televize již v roce 1985.

 seriál Vyprávěj

Jak jsem již zmínila, všechny knihy, které jsem si pro vás v rámci Špetky české historie připravila, do jisté míry ovlivnili můj postoj k některým událostem našich dějin. A tak nemohu při zamýšlení se o éře komunismu vynechat seriál České televize Vyprávěj, který pro mne byl stejně podstatným při snaze pochopit nepochopitelné, jako Stránského Zdivočelá země. Hlavním kladem, který nám přináší je myslím časosběrnost, kdy děj popisuje události a především život obyčejných lidí od roku 1964 až do roku 2005. Jsou zde zastoupeny nejen běžné klady a zápory lidí, kterým režim nevadil, ale zároveň i zástupců zarytých disidentů a odpůrců. Díky tom si myslím, že je Vyprávěj velice důležité pro mladé lidi, kterým snáze pomůže pochopit období komunismu, revoluce i devadesátých let.

Divadlo Járy Cimrmana

Nejen fenomén Cimrmana, ale i Šimka s Grossmannem a dalších představitelů politické (i jiné) satiry, je velice důležitým milníkem naší kultury. Hry Divadla Járy Cimrmana asi není třeba více představovat. Pro mne jsou symbolem tradičního českého humoru, který si hraje s češtinou a spoléhá na důvtip či inteligence svých diváků. Zajímavé je, že satirické momenty z her lze aplikovat nejen na období komunismu, ale paradoxně i na současnou společnost.

90.léta – ?

Čím více se ve vzpomínkách blížíme do současnosti, tím těžší bývá schopnost rozeznat to nejdůležitější. Jak snadno se hodnotí doba první republiky nebo národního obrození se svými jasně stanovenými pravidly a pravdami. Jestli jsem si říkala, že vybrat něco z doby nacismu a komunismu se dá přirovnat chůzi na tenkém ledu, co pak je přemýšlení o devadesátých letech nebo dokonce počátku nového tisíciletí. Jak říci, že tito autoři byli důležití a události klíčové, když jste se v té době teprve učili chodit a máte značně zkreslené vzpomínky a co si o této době budou myslet budoucí generace?

Toto období je pro mne symbolem velké změny a svobody, ale také zmatku, ztráty ideálů a hodnot či jistot ve společnosti. Kromě toho je to pro mne také doba radikalizace společnosti a naprosté ztráty slušnosti a úcty mezi lidmi, z níž pramení bezmoc a strach nad budoucností naší republiky. Někdy si říkám, že mi společenská a politická situace spíše začíná připomínat dobu německého či ruského diktátu, než krásnou a opojnou dobu svobody a slušnosti, jenž slibovala sametová revoluce.

Éře devadesátých let se v současné době začíná nostalgicky věnovat čím dál více mladých českých autorů. Ti ve svých, mnohdy deníkových zápisech, vzpomínají na dětství prožité na konci osmdesátých a hlavně v devadesátých letech.

Pokud byste si chtěli zavzpomínat, vřele doporučuji knihu Moudré z nebe od Richarda Skolka nebo Šťastnej jako blecha od Jiřího Růžičky. Oba příběhy popisují některé významné události či problémy z pohledu chlapců či mladých mužů. Myslím, že pokud vás zaujme jedna z knih, není třeba se bát, že by se vám druhá nelíbila, protože jsou si poměrně podobné.

V podobném, jen možná trochu svéráznějším duchu se jistě ponese i nová kniha herečky Marie Doležalové – Jeden kopeček šmoulový, která by měla vyjít na konci listopadu 2018 v nakladatelství Motto a na niž se moc těším.

 

Děkuji vám, že jste vytrvali až do konce a těším se na vaše názory a tipy na zajímavé čtení.