Špetka české historie 1

V dnešním článku Na vlně romantiky bych vám chtěla představit knihy, které sice romantické úplně nejsou, ale o kterých si myslím, že svým způsobem odhalují život v důležitých obdobích našich dějin a na něž by společnost neměla zapomenout.

V tomto článku se objeví knihy z doby národního obrození, první republiky a druhé světové války.

Přijměte prosím pozvání i k pokračování tohoto článku, kde se vám představí několik autorů z období komunismu a éry po roce 1989.

Přeji příjemné počtení.

V souvislosti s nedávným 100 letým výročím naší vlasti mi čím dál častěji vyvstávala myšlenka na knihy, které čtenáři představují důležité momenty naší historie, i když se převážně jedná o romány fiktivní.

Příběhy, které jsem se vám dnes rozhodla představit, jsou pro mne něčím výjimečné a řada z nich mi i pomáhala utvořit názor na období v němž se odehrávají. Zároveň řada z těchto knih mne provázejí už řadu let a troufám si říci, že budou mít čestné místo v knihovničce navždy.

Nechci říci, že to tak na 100% bylo, ale přesto si myslím, že to tak alespoň do jisté míry mohlo být. Přeci jen, všichni autoři zmíněné situace a dobu skutečně prožili a jejich vzpomínky mohou sice být zkreslené, ale zkušenost, jenž je cítit napříč příběhy, se změnit nedá a nejde na ni zapomenout.

Následující příběhy či osobnosti jejich autorů také ukazují na typické charakterové rysy lidí v těžkých situacích, a to nejen ty kladné, ale mnohdy především ty záporné. A není to jen o charakteru jednotlivců, ale také o charakteru a nátuře celého národa na který bychom neměli zapomínat…

Národní obrození

Jak spolu souvisí 100 let Československého státu a národní obrození? Domnívám se , že tato éra je důležitým milníkem v touze a směřování k osamostatnění Čechů a Slováků z područí jiného státu. Poprvé v dějinách se zde objevila myšlenka ryze českého divadla, kultury i slovníku českého jazyka. Na druhou stranu to byla i doba velké cenzury, útlaku a dalších zkoušek pro náš národ. O významu, kladech i záporech není třeba více diskutovat, přeci jen školní osnovy se této době věnují velice podrobně.

Pro mne je to především doba velkých osobností, které ve svých oborech prokázali mnoho odvahy, síly a také naděje, které věřili i když politická situace šťastnému konci nenasvědčovala. Jen namátkou mne napadají třeba J.K.Tyl a jeho Fidlovačka, zakladatelé Národního divadla a muzea, M.D. Rettigová. J.E.Purkyně, nakladatelství Česká expedice a tak dále.

Z éry národního obrození jsem v rámci školní docházky přečetla řadu věcí, ale nejvíce mne oslovila tvorba Aloise Jiráska a Boženy Němcové, kteří ve svých románech často ukazují a porovnávají život obyčejných lidí a šlechty či církevních hodnostářů. Mnohdy je zde také popisována i reálná společenská situace a její důsledky na život běžných lidí.

Babička

Myslím, že neexistuje rozporuplnější kniha v rámci povinné četby, než právě Babička od Boženy Němcové. Neznám moc lidí, kteří by řekli, že si ji rádi a dobrovolně přečetli nebo, že se jim zdála tato kniha něčím prospěšná. Ač je nutné trochu přivřít oči nad naivitou a rozvláčnými popisy, myslím si, že kniha má co dát i dnešním čtenářům. Ač se to možná nezdá, lze se z příběhu dozvědět řada informací týkajících se lidových pranostik, zvyků, svátků a dalších tradic, které dnešní generace už nezná. Zároveň je zde přiblížen již zaniklý český venkov s krásnou přírodou, kde lidé měli k sobě blízko a žili v souladu nejen s přírodou, ale i počasím.

Filosofská historie

Když se řekne Alois Jirásek, asi si většina lidí vybaví spíše jeho Staré pověsti české, než právě Filosofskou historii. Tento trochu opomenutý román v sobě ukrývá nejen několik studentských lásek a vzpomínky na zdánlivě bezstarostná studentská léta, ale také popis dramatického revolučního roku 1848, kdy národy napříč Evropou statečně bojovaly na barikádách. Příběh mne stále oslovuje svou směsicí naivity, odvahy a bezstarostnosti mládí, popisem Majálesu a tvrdých podmínek na barikádách i přísných podmínek ze strany rakouských obyvatel k českému národu.

První republika

První republika je pro mne symbolem noblesy, kouzelné éry černobílého filmu, ale také velkých společenských a finančních rozdílů mezi jednotlivými skupinami obyvatel. Na jedné straně doba továrníků, romantických filmů, elegance a tance v rytmu swingu, na té druhé pak boj o přežití během hospodářské krize.

Ovšem je to také doba, kdy rozmach průmyslu a velkých měst vylákal mladé lidi zpátky do přírody a života ve stylu amerického západu. V těžkých časech krize vzniklo nejen hnutí skautů, ale také trampů a trend zakládání trampských osad.

Osada mladých snů

Krásným příkladem trampské literatury, která vznikala ve 30. letech a následně slavně vycházela po roce 1989, je útlý román Osada mladých snů od Viléma Neubauera. Naivní románek o bohaté dívce a slavném dobrodruhovi, kteří se setkali na malé trampské osadě nedaleko Prahy. Samotný příběh je spíše úsměvný, ale zvídavému čtenáři ukazuje mentalitu a nevázanost mladých lidí a trampů, kteří v té době vytvořili hnutí, které přežilo všechny budoucí útlaky a nástrahy politiků.

Hoši od Bobří řeky

Tuto knihu asi není nutné více přibližovat, protože příběhy malé skautské družiny zná asi každý. Na románu je zajímavé, jak se v jednom díle může skloubit dobrodružný příběh pro mladé čtenáře s „příručkou“ pro skautské vedoucí, jak vést své svěřence při plnění bobříků. Kniha je svědectvím toho, jak v období první republiky vznikali a jak vypadaly malé skautské družiny i jaký měly ohromný dopad na své svěřence.

2.světová válka

Ač mám historii a české dějiny ráda, období 2.světové války a nacismu je pro mne doslova období temna a úpadku lidskosti, ze kterého se jen sem tam rozsvítí světélka odvahy a vytrvalosti. Jen si na tuto dobu vzpomenu, vidím před sebou nenávist a miliony zbytečně zabitých lidí nejen v koncentračních táborech a také ztrátu významné generace intelektuálů bez ohledu na jejich vyznání a původ. Musím říci, že je to asi jediné období lidských dějin (vyjma některých válečných konfliktů), o kterém nejsem schopna přečíst jediný řádek či shlédnout film, protože se mi z nich dělá fyzicky nevolno.

O to větší obdiv pak chovám k autorům, jako byl A. Lustig a další, kteří i po návratu z táborů byly o zkušenostech schopni psát.

Z tvorby mapující druhou světovou válku a nacismus lze doporučit realistické romány Arnošta Lustiga, filmové nebo knižní zpracování Schindlerova seznamu nebo životní osudy sira Nicholase Wintna, které zpracovává např. film Nickyho rodina.

Strach nad Bobří řekou

V souvislosti s tématem druhé světové války mne napadlo poměrně neznámé pokračování Hochů od Bobří řeky, které se jmenuje Strach nad Bobří řekou. Příběh naší známé skautské skupiny se odehrává v době okupace nacistickými vojsky. Román je zajímavý především tím, že se jedná o jediný román Jaroslava Foglara, kde se propojuje svět dospělých a svět dětí. Autor v ostatních knihách dbal na to, aby se příběhy věnovaly pouze dětskému světu a o dospělých v nich není žádná zmínka, pouze u Strachu nad Bobří řekou je tumu jinak. Celý příběh je nasycen strachem, nejistotou a neustálým nebezpečím, které provázelo každodenní život a našich hrdinů se úzce dotýká, protože skautské hnutí v této době bylo poprvé v ilegalitě.