Jiří Růžička – Šťastnej jako blecha

Jako dvanáctiletý se Vojta Blecha při pádu z kola praštil do hlavy. Něco se mu tam změnilo a on se začal usmívat, nebo dokonce smát v situacích, které vůbec k smíchu nejsou. Lékaři si s ním nevěděli rady. Psal se rok 1982. Blechovi se kvůli němu museli přestěhovat na chatu, ale Vojtův úsměv byl spouštěčem událostí dál. Nevědomky si vykoledoval nálepku disidenta. A na vojně ho úsměv dokonce málem zničil. Přesto právě díky svému úsměvu nakonec najde štěstí i lásku.

Pro lepší navození atmosféry z knihy nám napomůže i několik videí na youtube, v nichž autor mimo jiné vzpomíná na své dětství jímž se inspiroval při psaní románu.

 

Šťastnej jako blecha je nový román českého spisovatele Jiřího Růžičky, který na počátku roku 2018 vydalo nakladatelství XYZ. Příběh se svým tématem či stylem Báječných let pod psa od Michala Viewegha, Moudrého nebe od Richarda Skolka či do jisté míry i trilogie od Ireny Douskové o Hrdém Budžesovi.

Tato kniha je napsána velice čtivým a příjemným jazykem, díky kterém děj velice rychle ubíhá. Příběh je tvořen krátkými úryvky na jednu až dvě stránky, které vybírají nejzajímavější situace ze života hlavního hrdiny. Kniha je napsána z velké části v ich-formě, prostřednictvím které Vojta retrospektivně vypráví svůj život. Závěr je pak napsán v er-formě a vypravěčem je nejspíše sám autor.

Jedná se o humoristický příběh, který je vyprávěn z pohledu mladého muže dospívajícího na přelomu osmdesátých a devadesátých let. S Vojtou postupně zažíváme řadu situací od jeho osmi let až po zhruba dvaceti možná pětadvaceti roků, doba závěru lze odhadnout jen velmi přibližně, protože autor se zmiňuje o věku jen v úvodu příběhu.

Na své si jistě přijdou čtenáři, kteří v této době rovněž vyrůstali, protože jim kniha zcela jistě připomene řadu situací, které prožili. Například jsou zde zmíněny fronty v obchodech a kouzlo domácího modelářství, života v kasárnách či nevyzpytatelnosti některých komunistických straníků v oblasti drobných školních prohřešků.

Mezi humornými situacemi lze nalézt i řadu velice těžkých či bolestivých životních okamžiků a také proces, který vede k uzdravení jejich zranění. Objevuje se zde např. smrt milovaného otce, mazáctví na vojně, šikana od učitelů či trable s prvními láskami a nemocí.

Drobným nedostatkem příběhu je poměrně nečekaná změna vypravěče, kdy z ničeho nic autor přechází z ich do er-formy. V rámci toho, že již od začátku je příběh veden v ich formě a vypravěč nikde nenaznačuje, že by se mohlo jednat o vyprávění pro druhou osobu, která se později pravděpodobně v příběhu objeví, je tato změna pro čtenáře poměrně matoucí. Přeci jen, skončí odstavec a najednou se ocitnete nejenom v trochu jiném čase, ale zároveň je o dosavadním vypravěči psáno jako o jedné postavě děje a ne o vypravěči, a vy se najednou zastavíte a naprosto netušíte, kde se v příběhu nacházíte. V tomto případě by asi bylo vhodnější, kdyby autor na změnu upozornil alespoň drobnou grafickou změnou/nadpisem či třeba krátkým úvodem do situace.

Knihu bych velice vřele doporučila všem milovníkům poctivého českého humoru, který nešetří ironií, sarkasmem a dělání si legrace sám ze sebe. V této knize nelze hledat žádné extra hluboké myšlenky či dramata. Jedná se o knihu, která je ideální k lenošení u vody či na dovolenou, kde se nechcete nad dějem hlouběji zamýšlet.

 

Musím říci, že tato kniha mne velice mile překvapila, když mi ji její autor Jiří Růžička nabídl na recenzi, protože by prý mohla oslovit romantické duše, nijak zvláště jsem nevěřila, že by to tak opravdu mohlo být. Knihu jsem si chtěla přečíst spíše ze zvědavosti, protože velice ráda zkusím nějaký nový příběh z české knižní produkce, než protože bych očekávala nějaký výrazně romantický příběh.

Šťastnej jako blecha je příběh, jenž lze přečíst ani ne za odpoledne a ještě si nostalgicky zavzpomínat na léta dávno minulá. Velice zajímavé je, že si v knize nalezne své snad každý čtenář – je zde nejen všudypřítomný humor, ale také nenaplněná láska či prvky z psychologického románu (např. smrt, psychická porucha, šikana, …).

Velice mile mne překvapilo, že autor nepracuje s prvoplánovým humorem, který každého rozesměje, ale spíše s humorem, jenž dokáže oslovit i jen určité čtenáře. A přitom, i když se nebudete smát všem humorným situacím, přesto si dokážete četbu plně užít. I když zde rozhodně nechci shazovat autorův humor, spíše si myslím, že některým situacím se snadněji zasměje muž, který má přirozeně lepší vztah k drsnějšímu a škodolibějším humoru než žena, zvláště v situacích, jenž na první pohled mohou vypadat pořádně bolestivě.

Asi nejvíce se mi na knize líbila myšlenka plnění snů a odvaha či snaha se alespoň pomyslně vrátit do dětských let, kdy vzlétnout s letadýlkem umístěným uvnitř chaty není žádný problém, jen prostě stačí zavřít oči a najednou jste již nad oblaky. A myslím, že toto bychom se všichni měli naučit i do každodenních situací, protože pak by ten náš svět přestal být tak temným a zaneprázdněným místem, ale začal by se podobat ráji.