Srpnové kniholéto trochu jinak č.2

Nevím jestli ostrovy, ale alespoň jeden ostrov se nachází v knížce Ostrov s vůní čerstvého chleba. Příběh vypráví o mladé ženě Polly, která se po krachu podniku odstěhuje na venkov a otevře malé pekařství, jehož vůně se nese po celém ostrově.

 Když se řekne výlet do zoo, vybaví se mi hned dva příběhy. Jedním z nich je známý večerníček o opičce Žofce. Na této kreslené pohádce myslím vyrostla již řada generací, a přece má stále co říci. Tím druhým je pak povídka z knihy povídek Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna, kde při návštěvě zoo zazní, dnes již památná věta „nechci slevu zadarmo“.

K tomuto tématu jsem si vybrala knihu Půlstoletí s Címrmanem. Možná si říkáte, jak souvisí Cimrman a panda. Vysvětlení mám poměrně jednoduché – celá kniha je vyvedena v černobílé barvě, právě jako tato krásná zvířata. Zároveň je druh humoru, který je hrán v Divadle Járy Cimrmana v dnešní době stejně ohroženým druhem, jako právě pandy.

O cestě do Asie pojednává kniha Pěšky mezi budhisty a komunisty ve které se mladý cestovatel Ladislav Zibura vydává na pěší tůru z Nepálu do Číny. Cestu podniká bez výraznějšího plánu, mapy a znalosti jazyka, ale přesto s optimismem, odvahou a silnými játry, která jsou nutná k nezávaznému seznamování s místními obyvateli.

Je sice pravda, že téměř každou knížku mám spojenou s malým psím záškodníkem na klíně, ale když jsem přemýšlela o knize a zvířecím mazlíčkovi, překvapivě mne tato možnost úplně nenapadla. Naopak jsem si vzpomněla na velmi zajímavou sérii, která před mnoha lety vyšla v nakladatelství Pony Club. Jednalo se o sérii Srdíčko, která se věnovala nemocným koním, kteří se léčili ve stejnojmenném útulku. Oproti jiným ošetřovnám se však Srdíčko zabývalo přírodním léčitelstvím, kdy hlavní hrdinka léčila koně bylinkami a nasloucháním jejich poraněným duším.

Velkým důkazem, že víly doopravdy existují i v reálném životě, jsou knihy od spisovatelky Blanky Chlupové – Prázdniny na vodě a Daň ze štěstí. Hlavní hrdinka Nika je pro mne dokonalým symbolem víly v normálním světě. Nika je krásná dívka mladistvého vzhledu, která nejdříve myslí na všechny okolo a teprve někdy na konci na sebe, prostě taková dokonalá pohádková bytost v době reálného socialismu.

Zvláštním příkladem, jak může vypadat cesta od letní bouřky k nádherné jasné obloze, je knižní série Láska podle Shakespeara. Dohromady nám tyto tři knihy ukazují takové to zvláštní osvětlení, které bývá těsně před bouřkou, tmavou bouřlivou oblohu i čisté a jasné nebe, jenž se objeví těsně po bouřce.

 Jako každého fanouška Harry Pottera mne nejprve napadl právě on, protože jeho příběh je plný čar a kouzel. Přesto jsem si ale nakonec vybrala trochu jiná kouzla a čáry, o kterých se vlastně v Harry Potterovi dozvídáme také mnoho, každopádně jsem sáhla po knížkách Šťastní lidé čtou a pijou kávu a Šťastní lidé mají snadný život. V tomto příběhu se také objevuje spousta čar a kouzel, protože co jiného dokáže z ženy na konci sil udělat znovu milující bytost, než láska – mocná čarodějka…

Cestu k moři s rozhodně spojím s knihou Ostrov s vůní čerstvého chleba a jejím pokračováním Léto s vůní čerstvého chleba. Obě knihy vypráví nejen o sladké vůni, kterou vytváří pekárna hlavní hrdinky, ale také o cestě z města na malý ostrov a zvykání si na nevyzpytatelný živel.

Nevím jak vy, ale já si asi nevybavím žádnou knihu, kde by se odehrával klasický čajový dýchánek, tak jak je známý ze starých anglických příběhů. Co mne k tomuto bodu však napadlo bylo věštění z čajových lístků z již několikrát zmíněné série o Harry Potterovi.

 Asi jako každý knihomol jsem i já nadšeným sběratelem záložek všeho druhu. Ale téměř vždycky zůstává můj vztah s nimi pouze na úrovni kochání se jimi. Vzhledem k mé roztržitosti raději záložky prakticky nepoužívám, protože mám strach, že bych je nenávratně ztratila. Přesto mám jednu vyjimku, kde záložky nejen strpím, ale také využívám. Tou knihou je Bible, protože s tou se bez záložek prakticky nedá pracovat.

Jablečné mámení mne napadá, když si vzpomenu na knížku, kterou si chci už delší dobu přečíst – Chuť jablečných jadýrek. Věřím, že tato knížka není jen o jablkách, ale také o vzpomínkách na dětství a domov. Jsem velice zvědavá, jestli je kniha opravdu o tom, nebo bude o něčem úplně jiném.

Zatím neznám moc knih, ve kterých by čtenáři autor psal dopis, proč by to také někdo dělal, že? Přesto mám v knihovně jeden soubor dopisů, které by doma měla mít každá dívka – Milované princezně. V  dopisech píše nebeský princ a vládce každé dívce, že je milována a má nevyčíslitelnou hodnotu, což každá z nás někdy potřebuje slyšet. V krátkých zamyšleních zde můžeme nalézt rady, které dokáží usnadnit rozhodování v každé situaci. A i když je v knize oním „králem“ myšlen Bůh, myslím, že jej lze zaměnit za to, v konkrétně vy věříte.

Nemám ráda slovní spojení konec prázdnin, i když pravé prázdniny už mne několik let z velké části míjejí. Je to pro mne symbolem konce léta, něčeho krásného a nástupem podzimního šera, mlhy a deště. A podobnou situaci v sobě nese i jedna nádherná kniha pro děti a mládež – Indiáni z Větrova. Ta ukazuje nejen na život v dětském domově, ale také na konec dětství a radovánek, které končí společně s létem a dospíváním.