Debbie Macomber – Návraty domů

„Cassie Carterová si se svými sestrami byla v dětství velmi blízká, ale jistá nešťastná událost jejich pouta zpřetrhala a Cassie hned po střední škole od rodiny utekla, jen aby se vdala za nesprávného muže a zahodila těžce vydřená studia. Její rozhodnutí zlomí jejím rodičům srdce a ještě víc proti ní sestry zatvrdí… 

Nyní je jí jednatřicet, od manžela odchází a touží se s rodinou usmířit, ale to není vůbec snadné. Jednoho dne jí zavolá starší sestra Karen a Cassie po své šanci ke smíru skočí. Má se však ještě ke komu vracet? „

Návraty domů jsou další knížkou poměrně známé autorky Debbie Macomber, kterou asi znají hlavně čtenářky románků z edice Harlequin, kam by se dala zařadit velká část její tvorby. Samotný profil autorky již trochu naznačuje, jakým směrem se příběh bude ubírat.

Asi by se dalo říci, že Návraty domů splňují typické předpoklady úspěšného románu pro ženy. Je velice čtivý, děj relativně rychle utíká, s hlavními hrdiny se člověk rychle seznámí a také je tu příslib šťastného, až pohádkového konce.

Z mého pohledu je myslím hlavním pozitivem, že i když na první pohled opravdu vypadá román, jako každý druhý svého žánru, ve skutečnosti tomu tak úplně není. Pod obalem se skrývá docela vážný a smutný příběh týrané ženy, která se snaží vybudovat pro svého syna nový domov a zároveň i znovu vybudovat vztahy se svými sestrami, kterých se musela díky násilnickému manželovi vzdát. Čtenář se tak může podívat pod povrch pocitům a potřebám, které může mít týraná žena i na to, jak je snadné ztratit rodinné vazby a jak těžko se vztahy obnovují.

Zároveň kniha ukazuje, jak Spojené státy těmto ženám pomáhají vybudovat a splnit sen – nový vlastní domov – prostřednictvím lidské výpomoci a dobrovolníků. Což je systém, který u nás myslím znatelně chybí.

Na první pohled se sice může zdát, že se vše točí okolo hlavní hrdinky Cassie, ale to není úplně tak pravda, protože díky ní se můžeme podrobně seznámit i s životními příběhy dalších dvou sester, které by rozhodně vydaly na samostatný příběh.

Obálka:
Čas od času se stane, že se obálka knihy opravdu povede a přemýšlíte, jestli je příběh lepší nebo horší než ona. A myslím, že u této knihy to rozhodně platí, protože přebal je krásný, vzletný až pohádkový a rozhodně nepřipraví čtenáře na složitost lidského života uvnitř knížky, spíše na nějakou tu pohádku, kde je vše zalité sluncem.

Možná díky tak krásnému přebalu mne ale značně zklamala samotná obálka, kde je uveden pouze na světle modrém pozadí uveden pouze název knihy a chybí jakýkoliv obrázek nebo nějaký nápad, jak obálku oživit pro ty čtenáře, kteří přebal chrání jako oko v hlavě a při čtení jej odkládají.

Musím přiznat, že k této knize jsem se dostala především díky její krásné obálce a docela jsem se obávala příběhu, protože přeci jen autorka zvolila poměrně netypickou tematiku života ženy, která byla řadu let týrána. A jak to tak bývá, byla jsem velice příjemně překvapena.

Knížka dokázala vkusně propojit lehkou romantiku s citlivým tématem pozice týrané ženy. Je to tedy ideální kombinace příběhu, kdy si čtenář odpočine, ale zároveň se poučí, což se v knihách ne vždy podaří, ale tady se to autorce rozhodně podařilo. Kromě toho ukazuje také, že vztahy s rodinou se dají zničit lehce, ale náprava bývá náročná pro obě strany, což je bohužel věc velice reálná a bývá snad v každé rodině.