😇
Půlstoletí s Cimrmanem je jubilejní knihou, kterou vydalo Žižkovské divadlo Járy Cimrmana k výročí své existence. V knize nám herci i další zaměstnanci představí divadlo z trochu jiné strany, než na jakou je běžný divák zvyklý – ze zákulisí. Obraz divadla je formován pomocí krátkých vzpomínek jednotlivých aktérů (např. na to, jak je možné, že se Petr Brukner narodil ve dvou městech současně, ..) a fotografiích z běžného života divadla. Hned v úvodu nalezneme bilanci jednoho ze zakladatelů – Zdeňka Svěráka, který ji zformuloval jako dopis do nebe pro Ladislava Smoljaka. Pro mnohé čtenáře bude značný překvapením, že divadle prošla řada významných osobností – např. Jiří Menzel, Jaroslav Uhlíř a další.
😇
… „Dáš mi určitě za pravdu, že naše hlavní starost byla, aby se smáli. Když vidím diváky zasažené vtipem, jak jim to docvakne a jdou do předklonu, vím, že to nebyl malý cíl. Jakmile se z předklonu vrátí a ukážou nám tváře, je jasné, že prožívají vteřiny absolutní radosti. A to krátké očistné blaho je v hledišti násobeno tím, že v tom nejsou sami. Přidá se k tomu něco jako lidská spřízněnost. A nemusím Ti říkat, co to dělá s námi, kteří to na jevišti způsobujeme. Není to jen uspokojení z dobrého výkonu, dochází tu k zázraku, že se divákovo potěšení z vtipu přenáší na nás, i když ho opakujeme posté.“ … (z dopisu do nebe)
😇
Asi nikoho nepřekvapí, že je tato kniha napsána velice čtivým stylem, díky kterému ji má i méně zdatný čtenář přelouskanou za jedno odpoledne. Z celé knížky dýchá to, že lidé tvořící Divadlo Járy Cimrmana mají rádi český jazyk a že jej dokáži i náležitě a květnatě použít, což se bohužel v dnešní době už jen tak nevidí.
Půl století s Cimrmanem lze rozdělit do tří částí – tou první je velice dojemný dopis Zdeňka Svěráka, který je adresován do nebe Ladislavu Smoljakovi a kde nalezneme jistou bilanci divadla Járy Cimrmana z pohledu jednoho z jeho zakladatelů. Jako druhou část lze označit krátké vzpomínky/články herců a „zákulisních“ členů divadla. A tou poslední třetí částí knihy jsou fotografie zachycující významné události, hry i obyčejný život členů divadla.
Asi nelze říci o knize tohoto žánru, že by měla nějaké hlavní hrdiny, ale já se o to přesto pokusím. Hlavních hrdinů Půlstoletí s Cimrmanem je velká řada, protože to nejsou „jen“ herci a další zaměstnanci samotného divadla, ale také diváci, díky jejichž podpoře a specifickému českému humoru divadlo stále existuje a i po půlstoletí hraje před vyprodanými sály. Nu a v neposlední řadě tím hlavním hrdinou knihy je přeci jen nedoceněný český génius Jára Cimrman díky jehož dílu mohlo divadlo i tato kniha vzniknout.
Autorovi se podařila vytvořit kniha, která nejen pobaví peprnými historkami ze zákulisí, ale také dojme a rozesmutní, když si uvědomíme jak je vše na světě relativní a nenahraditelné …
Jako hlavní pozitivum u této knížky vnímá to, že mohla vzniknout a ukázat tím, že i v dnešní uspěchané době si lidé dokáží nalézt čas na klasický český humor v divadle. Za další klad vnímám, že je tvořena krátkými úryvky, spíše vzpomínkami aktérů, a ne dlouhými historickými statěmi popisujícími historii, které by velice rychle čtenáře přestali bavit.
Oproti tomu jistým negativem je, že kniha předpokládá poměrně dobrou znalost repertoáru i historie Divadla Járy Cimrmana, díky čemuž zcela neznalý čtenář může být značně zmatený některými jmény nebo událostmi na které se v textu naráží. Pro úplnost historie divadla bych doporučila kromě této knížky přečíst ještě rozhovor s Miloněm Čepelkou v knize Nedělňátko, aneb s Cimrmanem v zádech.
Půlstoletí s Cimrmanem je knížka, kterou by si měl přečíst každý fanoušek tohoto českého velikána. Proto nelze říci, jaké věkové skupině bych ji doporučila, protože Divadlo Járy Cimrmana má přeci jen fanoušky velice širokého spektra věku – zde jednoznačně platí, že Cimrmany mají rádi od náctiletých až po důchodce. 😉
😇
Nejsem sice úplně skalním fanoušek Cimrmanů, ale jakmile jsem uviděla tuto knížku bylo mi jasné, že si ji musím sehnat k přečtení. A musím říci, že to bylo velice dobré rozhodnutí.
Samotná knížka úplně nesplnila očekávání, protože jsem čekala více článků, vzpomínek atd. Mé výhrady k ní ale značně zmírnila energie a pocity, které z textů vanuly až ke čtenáři. Vždycky jsem věděla, že DJC je něčím své a originální, ale i tak mne velice mile překvapily vztahy a vazby, které tam panují a které dokáží herci přenést i na diváka/čtenáře.
Asi nejvíce si na knize i na divadle vážím a obdivuji to, s jakou energií stále rozšiřují velice příjemný a inteligentní humor a pravou češtinu, která se v dnešní době moderních technologií pomalu, ale jistě vytrácí z běžné komunikace mezi lidmi.
Sice bych ocenila více textových pasáží a podrobnosti, ale na druhou stranu i bez toho má kniha velké kouzlo, které by jinak asi neměla.
😇
Myslím, že k této knížce není potřeba nic dodávat, jen přidat plný počet, a popřát Divadlu Járy Cimrmana další významná jubilea a vyprodaní představení …
💛💛💛💛💛
A co vy, jaký je váš názor na Cimrmany a jejich divadelní hry?
Velice se těším na vaše postřehy a připomínky …
😉
Líbí se mi to:
To se mi líbí Načítání...
Střípky ze zápisníku 
Děkuju za připomenutí tohohle jubilea, vůbec bych neměla ponětí. Nedávno jsem koukala na Vyšetřování ztráty třídní knihy a to je teda dobrá šílenost 😀 DJC je výborné a tuhle knihu si teda musím někdy přečíst.
To se mi líbíTo se mi líbí
Nemáš vůbec zač 🙂 vidíš a já jsem si říkala, že zrovna tobě to nemohlo uniknout 🙂 já jsem zase byla na Dlouhém širokém a krátkozrakém a na živo to má opravdu grády … 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí