Proč bychom se netěšili

Ovšem ani pokročilý věk nebrání pánům užívat si plnými doušky života, díky čemuž se čtenář může pobavit například hromadnou otravou ze smaženice či výpravou do Alp spojenou v převozem většího množství střešní krytiny, než se může vejít do normálního auta, a to není zdaleka poslední příhoda, kterou s hrdiny zažijeme …

Jek je již u tohoto autora zvykem, je kniha Proč bychom se netěšili napsána velice čtivým stylem, kterému vévodí suchý někdy až černý humor, který pobaví leckterého čtenáře.

Jak již jsme si mohli všimnout u předchozích autorových knih, i tato kniha je vytvořena spojením řady literárních útvarů, které dohromady vytváří příjemně plynoucí děj.

Myslím si, že u této knihy je velmi znát, že byla, na rozdíl od předchozích dílů, sepsána až po roce 1989, tedy po pádu komunistického režimu a otevření západní hranice. Což způsobilo, že se v knize objevuje řada věcí, o kterých se dříve na veřejnosti úplně nehovořilo, jako například cesta do Alp, vytvoření pánského klubu po vzoru Anglie či sledováním mládeži nepřístupých filmů.

Kniha velice citlivě ukazuje, jak se se změnou režimu měnil i způsob života obyčejných lidí. Zároveň je na knížce vidět určitý posun celého příběhu i nálady knihy. Zatímco první dva díly byly lehké, úsměvné a plné letní pohody, v této knížce je kromě humorných situací cítit i nostalgie a jisté zamyšlení nad životem, stárnutím postav, atd.

Myslím si, že Proč bychom se netěšili je velice čtivá a zajímavě napsaná kniha, která mnohého čtenáře hluboce osloví. Ale na druhou stranu bude asi řada čtenářů zklamaná, protože se nejedná o tradičtě pohodové čtení, jak tomu bylo u předchozích knížek.

Bohužel mezi ony mírně zklamané čtenáře se řadím i já. Přestože se jedná o velice povedenou knihu, mne nějak neoslovila. Je to asi způsobeno především tím, že v knížce postrádám onu lehkost a letní pohodu, která na mne sálala z knih „Netopili“ i „Nepotili“.

Při čtení na mne velice silně doléhá nostalgie ze změny života hlavních postav z uvolněného a pohodového na konzumního, uspěchaného a do jisté míry i negativního stylu, který je charakteristický pro dnešní dobu.

A byť je ona změna věc, která se mi na knize dosti nelíbí, zároveň je to i věc, kterou na autorovi ve své podstatě obdivuji, protože dokázal kromě smutku a nostalgie udržet i příjemný a vkusný humor, takže skalní fanoušci tohoto autora si přijdou na své.

Oproti předchozím knížkám bych tento díl doporučila spíše starším čtenářům, protože mladý člověk asi nedokáže dostatečně ocenit tématiku knihy. A myslím, že já jsem toho živým důkazem …

Tuto knihu hodnotím bohužel pouze za „tři“, protože byť se jedná o velice zajímavou knihu, mne rozhodně neoslovila a ani se k ní nevrací tak často, jako k jiným knihám …