Pohanská princezna

Po smrti své matky se mladičká walesanka Keely vydává hledat svého otce do Anglie. V Anglii kromě svého otce, vévody Roberta, se zde setkává s mladým, zámožným šlechticem Richardem. Jak už to tak bývá, osudová láska, mezi mladými lidmi, na sebe nenechá dlouho čekat. Romantickou idylu v románu spolehlivě naruší odlišné prostředí, ze kterého hlavní hrdinové pocházejí.

Když se setká levoboček Keely, druidka a hrdá walesanka, která naprosto nechápe křesťanské smýšlení angličanů ani zvyklosti anglického dvora, s anglickým křesťanem Richardem, nechápajícím naopak duchovní zvyklosti druidů, je jasné, že o zábavu bude jistě postaráno.

Vydejme se tedy do dob královny Alžběty Tudorovny a ochutnejme kouzlo staré Anglie i zvyklosti druidů na „vlastní kůži“ společně s hlavními hrdiny …

Již od prvních kapitol této knihy je myslím každému čtenáři jasné, že nelze od této knihy očekávat nějaké zbrusu nové téma, spíše naopak. Pokud se podíváme na dějovou linku tohoto příběhu, vidíme, že autorka využila téma, které má „červená knihovna“ opravdu ráda. Každý z nás již někdy jistě četl příběh o dvou mladých lidech z naprosto odlišných poměrů, které autoři romantických knížek dokáží vykreslit do tisíce variant.

Na obranu autorky však musím říci, že v tomto případě se jedná o zpracování velice zajímavé. Přestože láska mezi levobočkem a šlechticem je poměrně častá, rozhodně méně časté je, aby na sebe narážela křesťanská výchova Richarda a pohanská/druidská víra Keely, a to navíc ve velice zajímavém prostředí staré Anglie.

Je nutné zdůraznit, že od této knížky asi není na místě očekávat nějaké hluboké myšlenky či složitější děj, a tak je potřeba také k této knížce přistupovat. Myslím si, že se jedná o velice čtivou „pohádku“ pro dospělé, jejíž děj poměrně svižně plyne. Zároveň zde vidíme povedené propojení středověké Anglie se současným jazykem a vyjadřováním, které vyprávění dají příjemný spád.

Tato kniha mne velice mile překvapila, protože před ní jsem se historickým románům vyhýbala poměrně velkým obloukem, a Pohanská princezna byla první, která mne oslovila, alespoň natolik, abych si ji půjčila z knihovny.

Poměrně s překvapením jsem zjistila, že se opravdu historické knihy někdy dají číst, a že naopak čtenáře mohou opravdu zaujmout, což se této knížce opravdu povedlo.

Z mého pohledu tato knížka obsahuje vše, co by správná romantická knížka měla obsahovat – děj má spád, je čtivý, člověk se při čtení i docela pobaví, a děj není úplně předvídatelný …

Právě ona těžší předvídatelnost je znak, který pro mne u těchto knížek má opravdu váhu – co na tom, že již od začátku víte, jak kniha přibližně skončí, hlavně tam musí být něco, co jednotvárný děj zamotá, zkomplikuje nebo ozvláštní, a vy si nemusíte říci „Fajn pěkné, ale stejný příběh jsem již četla v X dalších verzích“ …

Myslím, že bych ovšem měla podotknout, že pro mne jsou romantické knížky symbolem odpočinku, kdy si chci něco přečíst, ale nechci u toho přemýšlet a tedy mi ke spokojenosti stačí, že děj něčím zajímavý a nejsou v něm nějaké hluboké myšlenky, vztahové linie, nad kterými bych musela přemýšlet a držet zvýšenou pozornost. A s těmito kritérii také romantické knížky hodnotím …

💛💛💛💛💛